Smí se v šarádách mluvit nebo vydávat zvuky? Jasná pravidla
Smí se v šarádách mluvit? Předvádějící ne: nesmí mluvit, šeptat, vyslovovat slova ústy ani vydávat zvuky. Hádající naopak mluví volně a kolik chtějí. Ukazování na předměty v místnosti je podle přísných pravidel zakázané, ale ukazovat na části vlastního těla se běžně toleruje. Zvuky povoluje jen domácí varianta šarád se zvuky, kde stále platí zákaz slov.
Smí se v šarádách mluvit? Co předvádějící smí a nesmí
| Situace | Klasická pravidla | Běžná domácí varianta |
|---|---|---|
| Mluvit nebo šeptat | Ne | Ne |
| Vyslovovat slova ústy bez hlasu | Ne | Ne |
| Zvuky (bučení, pískání, smích) | Ne | Často ano |
| Broukat melodii | Ne | U písniček někdy ano |
| Tleskat a dupat | Ano, jako součást pohybu | Ano |
| Ukazovat na části vlastního těla | Ano | Ano |
| Ukazovat na předměty v místnosti | Ne | Někdy ano |
| Psát písmena do vzduchu | Ne | Ne |
| Používat rekvizity | Ne | Jen v dětské hře |
Nejdůležitější je dohodnout se před první kartou. Většina sporů u šarád nevzniká kvůli tomu, kdo má pravdu, ale protože každý doma hrál trochu jinak. Podrobná pravidla najdete v článku pravidla šarád.
Proč se v šarádách nesmí mluvit
Celá zábava šarád stojí na tom, že předvádějící musí najít jiný způsob, jak slovo sdělit. Jakmile smí cokoli říct, hra se mění na obyčejné popisování. Proto se zakazuje i vyslovování slov ústy bez hlasu: tým by slovo snadno odečetl ze rtů, zvlášť u krátkých slov jako „pes“ nebo „dům“.
Zákaz mluvení platí i mimo samotné předvádění. Předvádějící nesmí po skončení času říct „no přece…“ a doplnit, co tím myslel, dokud se karta neuzavře. Jinak by soupeřův tým, který může mít právo na krádež bodu, dostal nápovědu zadarmo.
Smí se vydávat zvuky?
V klasické verzi ne. Pravidlo je přísné záměrně, protože třeba štěkání by z karty Pes udělalo body zadarmo. V praxi ale existují tři přístupy:
- Přísně bez zvuků: platí v soutěžní hře a mezi zkušenými hráči.
- Zvuky jako nápověda: předvádějící smí jednou vydat zvuk po 30 sekundách bez uhodnutí. Osvědčuje se u malých dětí.
- Šarády se zvuky: zvuky jsou celou podstatou hry. Předvádějící smí bučet, troubit nebo syčet, jen nesmí použít slovo.
Pro třetí variantu je ideální balíček Vydej ten zvuk. Hodí se karty jako haf haf, í-á osla, vrkání holuba, troubení auta, vysavač, praskání ohně, srkání polévky nebo vroucí voda. Těžší jsou zvonkohra, vrzající pant nebo ladění rádia.
Sporné situace a jak je rozhodnout
Předvádějící se zasměje nahlas. Spontánní smích se netrestá. Pokud ale smíchem napovídá (například u karty Smích), kartu bere zpět.
Předvádějící ukáže na hodiny na zdi. Podle přísných pravidel je to porušení, karta propadá. Pokud se doma ukazování toleruje, platí jen předměty, které jsou vidět bez přecházení po místnosti.
Předvádějící kývne nebo zavrtí hlavou. To je povolené a dokonce nutné. Kývnutí znamená „správně“, zavrtění „ne“, mávání rukou k sobě „pokračuj, jsi blízko“.
Hádající řekne slovo v jiném tvaru. V češtině s jejím skloňováním je to častý spor. Když tým řekne „psa“ a na kartě je „pes“, většina rodin bod uzná. Předvádějící může také gestem naznačit „skoro, uprav koncovku“, třeba vlněním prstů.
Předvádějící napíše písmeno prstem do vzduchu. To je zakázané ve všech variantách, protože jde o psaní, ne o předvádění.
Tým se ptá a předvádějící odpovídá ústy. Odpověď ano nebo ne jen kývnutím, ne slovem.
Jak napovídat, když se nesmí mluvit
Zákaz mluvení neznamená, že předvádějící nemůže tým vést. K tomu slouží domluvená znamení, která jsou povolená ve všech variantách:
| Znamení | Význam |
|---|---|
| Prst na nos | Trefa, tohle slovo je správně |
| Mávání rukou k sobě | Jste blízko, pokračujte tímto směrem |
| Odstrkování dlaněmi nebo zkřížená předloktí | Úplně vedle, zkuste něco jiného |
| Natahování rukou od sebe | Delší nebo větší slovo, třeba „pejsek“ místo „pes“ |
| Stlačování dlaní k sobě | Kratší nebo menší tvar slova |
| Palec přes rameno | Minulý čas |
| Zkřížené ukazováčky | Opak toho, co právě říkáte |
| Tahání za ušní lalůček | Zní jako, předvedu podobně znějící slovo |
Tahle znamení jsou v češtině obzvlášť užitečná, protože slova se skloňují a časují. Tým často uhodne základ slova, ale řekne ho v jiném tvaru. Stačí pak gestem naznačit kratší tvar nebo minulý čas a není potřeba nic říkat. Kompletní přehled gest najdete v článku gesta v šarádách.
Jaké tresty se používají
| Porušení | Mírný trest | Soutěžní trest |
|---|---|---|
| Předvádějící promluví | Nová karta bez bodu | Bod pro soupeře |
| Zvuk v přísné hře | Upozornění | Karta propadá |
| Ukazování na předmět | Upozornění | Karta propadá |
| Napovídání soupeřova týmu | Upozornění | Bod pro soupeře |
U dětí a začátečníků volte mírné tresty. Cílem je zábava, ne soudní spor.
Varianty, kde se mluvit smí
Některé hry, které vycházejí ze šarád, mluvení povolují, ale jinak:
- Telefon na čelo: hádající má slovo na čele a hádá nahlas, kolik chce. Ti, kdo předvádějí, mají ale zakázáno slovo vyslovit. Více v článku telefon na čelo.
- Obrácené šarády: celý tým předvádí bez slov, hádající mluví. Předvádějící se mezi sebou nesmí domlouvat ani šeptem, což je na celé variantě nejtěžší.
- Šarády pro malé děti: dospělý smí dítěti pošeptat slovo a pomoci s nápadem, jak ho předvést.
Pro rozehřátí bez sporů se hodí karty, které se dají jasně předvést pohybem, například jíst, škrábat se na zádech nebo pít brčkem z balíčku Předveď to.
